Svatováclavské slavnosti na Budči
Po roční pauze jsme si opět připomenuly státní svátek Dne české státnosti 28. září na Budči. Ředitelka společnosti Lucie Wittlichová se v roli starostky obce Zákolany ujala organizace Svatováclavských slavností, které přilákaly téměř 4000 návštěvníků.
“Mám tu dárek, jen z čisté lásky, zkus ten šátek, skryje tvé vrásky. Rozkveteš hned, jako květ, to je krása, volný je, utáhneme jej, víc a ještě víc.” Tento úryvek písně jste mohli slyšet 28. září na Budči, kde se po roční odmlce konaly Svatováclavské slavnosti. Předpovědi počasí nás ze začátku škádlily, ale jako by samo počasí vědělo, že se tento den musí podařit. A taky, že jo. Už od rána jsme po dokončení příprav netrpělivě očekávali davy návštěvníků, kteří se (stejně jako my) těšili na tento výjimečný den. Bohatý kulturní program započal skvělým divadelním představením pro děti, ale i mnozí dospělí se nestyděli a zapojili se do pohádky o životě pod mořskou hladinou. Interaktivní hrátky převážně menších diváků sklidilo velký úspěch.
Hned po odplutí všech zubatých i šupinatých následoval již po dlouhá léta nejsledovanější školní historický průvod. I letos byly děti pod vedením Ondřeje Kloučka a Adama Janouška skvěle připraveny a vtáhly nás zpět do historie takovým způsobem, že jsme sotva popadali dech. Byly prostě senzační.
Na pódiu se letos poprvé ukázaly Hravé Hlasy, což je velmi živelný pěvecký sbor a jako třešnička na dortu zakončil kulturní program kladenský soubor Zahrada, sestávající z lidí se zdravotním postižením. Po celý den jsme měli možnost zakoupit skvělé domácí výrobky od místních i přespolních prodejců. Od domácích sýrů po ručně dělaná mýdla, ukázka výroby košíků přes mnohé další rukodělné kousky. Měli jsme možnost ochutnat i výborné kulinářské speciality a zapíjeli je lahodným burčákem. Program doplňovala historická skupina Thorax a atrakce cirkusové skupiny Mansterville. Celý den se vyvedl na jedničku a doufám, že i ve vás nechal příjemný pocit. Již teď se bavíme o možnostech zlepšení pro další ročník a jistě nezahálíme. A kdyže se zase potkáme? No přece za rok, na Václava!
